má zkušenosti s prací na vysokých pozicích ve statutárních orgánech, v privátním sektoru i jako dobrovolník, takže velmi dobře chápe benefity i frustrace, které s sebou tyto tři odlišné pozice přináší, když přijde na vznik kvalitního veřejného prostoru. Harry působil 20 let jako expert v Evropské komisi pro bezpečnost spotřebitelů a bezpečnost dětí a zároveň byl nezávislým členem Evropského výboru pro standardizaci (CEN) v technické komisi zabývající se bezpečností herního vybavení. Je spoluautorem průvodce evropských norem pro zařízení dětských hřišť. Harry se sám osobně podílel na vzniku řady inspirativních herních prostorů a doma ve Skotsku má svou vlastní konzultační firmu CATE Consultancy. Společně s Theresou Casey je spoluautorem knihy “Free to Play – A guide to creating accessible and inclusive play spaces” (Svoboda si hrát – průvodce navrhování dostupných a inkluzívních herních prostorů). V současnosti je předsedou organizace Play Scotland, která dlouhodobě bojuje za práva dětí si hrát.

vystudoval zpracování dřeva a již od svých studií (od roku 1967) se věnuje výrobě herních prvků. Autorkou prvních návrhů herních vybavení, které realizoval, byla jeho matka, která pracovala jako sociální pracovnice a dobře věděla, jak a s čím si děti rády hrají. Postupně se jeho malá tesařská dílna rozrostla na světově známou firmu, která si na poli výroby herních prvků zaujímá vedoucí postavení. Od 70. let se Julien Richter aktivně podílí na vzniku a vývoji standardů pro zařízení dětských hřišť. Nikdy nezapomíná na své poslání a sice věrnost dětem a jejich potřebám. Jedním z jeho nejoblíbenějších rčení je: “As much play value as possible – as much safety as needed” tedy maximalizovat herní hodnotu a zároveň zajistit takovou bezpečnost, jaká je nezbytná. Tento posun v chápání bezpečnosti podnítil řadu designérů a výrobců k realizaci nových nápadů. V Evropě tak ve spolupráci s certifikačními institucemi, jako je např. TÜV Süd, pojišťovnami a právníky, propukla doslova revoluce v pojetí herních prvků.