Memorandum vzniklo na základě výstupů z konference
Architektura dětem 2018: Děti a město / Prostor pro hru
Cílem memoranda je podpořit integraci hry a prostorů pro hru do veřejného prostoru měst a zároveň přispět k postupnému vylepšení a zefektivnění procesu jejich navrhování, certifikace, realizace i kontroly, aby co nejlépe sloužily svým uživatelům, tedy dětem.
Právo dítěte na hru je ukotveno ve čl. 31 Úmluvy o právech dítěte. Skrze hru děti poznávají samy sebe i okolní svět. Kvalita hry se přitom do značné míry odvíjí od kvality prostředí, ve kterém probíhá.
x
Děti jsou rovnocenní uživatelé našich měst. Hra je jejich přirozené bytí a veřejný prostor by to měl reflektovat. Je třeba integrovat hru do veřejného prostoru a navrhovat veřejná prostranství takovým způsobem, aby zahrnovala i potřeby dětí a mládeže.
x
Prostory pro hru je třeba navrhovat tak, aby adekvátně reagovaly na potřeby místních uživatelů a zároveň vhodně navazovaly na okolní prostředí a staly se nedílnou součástí konkrétního městského veřejného prostoru. Kvalita prostředí přímo ovlivňuje vývoj dětí a mládeže, proto je třeba dbát na podobu míst, kde si děti a mladí lidé hrají a tráví svůj čas.
x
Pobyt v přírodním prostředí a interakce s přírodními materiály, živly, rostlinami i živočichy mají pozitivní vliv na vývoj dětí. Čas, který děti tráví venku, se celosvětově snižuje. Ve vystavěném prostředí měst je kontakt dětí s přírodou značně omezený. Děti a mládež potřebují taková prostředí a prostory pro hru, zejména v blízkosti škol a bydlení, která je budou lákat k pobytu venku a kde budou rády trávit svůj čas. Koncepční a promyšlené využití zeleně a přírodních prvků v prostorách pro hru může částečně kompenzovat současný omezený kontakt dětí s přírodou.
x
Děti a mladí lidé testují hranice svých dovedností a schopností, zároveň se učí sami řídit míru rizika, které podstupují. Prostory určené pro hru by měly na tyto potřeby reagovat tím, že dětem nabídnou stimulující a podnětné prostředí. Úroveň rizika je třeba řídit tak, aby děti nebyly vystaveny riziku nepřijatelnému, které by mohlo vést k vážnému zranění.
x
Pro maximální využití potenciálu prostorů pro hru je třeba, aby je navrhovali odborníci ve spolupráci s místní samosprávou a komunitou, včetně dětí a mládeže. Děti nejsou odborníci na navrhování, ale vědí, jak si chtějí hrát. Jako hlavní uživatelé prostorů pro hru by proto neměly v procesu participace chybět. Právo svobodně vyjadřovat své názory, být vyslyšen a aktivně se účastnit procesů, které je přímo ovlivňují, zaručuje dětem Úmluva o právech dítěte.
x
Pokud je veřejný prostor utvářen s ohledem na jeho nejmladší uživatele – děti, naplňuje také požadavky ostatních sociálních skupin uživatel, včetně seniorů.
xV ČR se tématu prostředí pro dětskou hru věnujeme málo, nesystematicky a příliš obecně. Prostory pro hru nejsou chápány jako nedílná součást veřejných prostranství; jsou řešeny segregovaně a často se omezují na oplocená typizovaná dětská hřiště. Parky, náměstí, ulice a veřejný prostor obecně (zejména v blízkosti škol a domova) přitom hrají v životě dětí důležitou roli. Ke hře a interakci nemusí děti vybízet pouze herní prvky, ale i městský mobiliář, umělecká díla či přírodní prvky. V prostorách pro hru jsou nedostatečně využívány tzv. volné herní prvky, které stimulují dětskou tvořivost a fantazii (viz. The Theory of Loose Parts = tzv. volné prvky, Simon Nicholson). Většina stávajících prostorů pro hru se zaměřuje pouze na potřeby malých dětí, potřeby dětí školního věku a teenagerů jsou opomíjeny. Není pamatováno na děti se speciálními potřebami. Velkým a dosud jen omezeně využívaným potenciálem jsou místa pro hru u školských zařízení, která jsou dnes veřejnosti většinou nepřístupná. O podobě a umístění prostorů pro hru často nerozhodují odborníci. Celkové pojetí pak postrádá koncepci i estetické a funkční řešení, které by adekvátně reagovalo na potřeby dětí a specifika okolí.
Chybí celková strategie hry ve veřejném prostoru. Ve vládním koncepčním dokumentu Politika architektury a stavební kultury je pouze obecná zmínka o podpoře kvalitních veřejných prostranství. V rámci některých dotačních programů ministerstev dochází k neefektivnímu vynaložení nákladů, kdy se úprava či založení nového prostoru pro hru omezí na pouhý nákup typizovaných herních prvků. Také následná údržba prostorů pro hru je dnes často nedostatečná a neadekvátně prováděná.
V ČR se požadavek na bezpečnost až příliš často stává jediným kritériem aplikovaným na prostory pro hru a jednotlivé herní prvky, což vede ke schematickému opakování „osvědčených“ herních sestav s nízkou herní kvalitou.
Při kontrole prostorů pro hru a při certifikaci herních prvků není v ČR aplikován koncept „Hodnocení přínosného rizika“ (Risk Benefit Assessment), který umožňuje posuzovat prostory pro hru / herní prvky nejen z pohledu potenciálních rizik, ale i z pohledu jejích benefitů. Metoda „Hodnocení přínosného rizika“ je přitom zakotvena v aktualizované normě pro zařízení dětských hřišť ČSN EN 1176 a je používána ve státech západní Evropy.
Zařízení dětských hřišť spadá pod nařízení vlády č. 173/1997 Sb. (NV 173), kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody. Toto nařízení vlády je vydáno k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Podle těchto předpisů podléhá zařízení dětských hřišť před uvedením na trh posouzení shody podle platných českých technických norem ČSN EN 1176. Formulace NV 173 je ve stávajícím znění nejasné a komplikuje aplikaci konceptu „Hodnocení přínosného rizika“ (Risk Benefit Assessment). Zdá se také, že výklad některých částí normy v ČR může být v určitých případech zavádějící.
V ČR chybí povědomí laické i odborné veřejnosti o vhodnosti využití syntetických povrchů pro dětská a sportovní hřiště, a to nejen z hlediska jejich chemických, ale i fyzikálních vlastností.
Chybí účinná kontrola obsahu rizikových chemických látek v surovinách určených pro výrobu umělých povrchů, které mohou mít negativní vliv na lidské zdraví, vodu i půdní složení. Požadavek na chemickou bezpečnost dětských hřišť je přitom ukotven v normě ČSN EN 1176.
Chybí informace o rizikovosti syntetických povrchů vzhledem k častým zraněním (spáleniny, poranění předního kolenního vazu), která se na nich odehrávají. Nedostatečně je diskutována a řešena také finanční náročnost pravidelné údržby, obměny a recyklace syntetických materiálů.
Návrhy prostorů pro hru pracují pouze minimálně se zapojením zeleně, vody a přírodních prvků. Přírodní prvky a zeleň přitom nabízejí dětem řadu inspirativních příležitostí pro hru.
Děti a mládež jsou rovnocenní uživatelé veřejného prostoru našich měst a hlavní uživatelé prostorů pro hru, přesto nejsou většinou aktivně zapojováni do procesu jejich vzniku. Pokud je místo navrhováno s participací místních občanů, použité metody málokdy zohledňují specifické vyjadřovací možnosti a schopnosti různě starých dětí. Participaci je třeba vést odborně, ideálně již od fáze předprojektových příprav až po samotnou realizaci a následné hodnocení prostorů.
V ČR chybí v současné době poptávka po kvalitních veřejných prostorech pro hru, a to jak ze strany uživatelů, tak ze strany zadavatelů. Chybí povědomí o tom, co vše může veřejný prostor nabídnout. Chybí také aktivní komunikace a diskuze mezi odborníky zabývajícími se dětskou hrou a prostory pro hru, která by témata spojená s prostředím pro hru dále rozvíjela.
Výběrová řízení jsou často nastavena tak, že jediným kritériem pro výběr dodavatele je nejnižší nabídková cena. V důsledku toho nemohou autoři autorských herních prvků dovést svůj nápad až do samotné realizace, která je přitom klíčovou součástí jejich autorské tvorby. Možnost vyjmout autorské herní prvky ze zakázky je v současné době jen málo využívána s odůvodněním, že by tento postup mohl být posouzen jako účelové dělení zakázky.
Prostory pro hru v prostředí měst jsou interdisciplinárním tématem.
Pro vznik kvalitních a uživatelsky i ekonomický úspěšných realizací je naprosto zásadní spolupráce
jednotlivých odborů na úrovní městské správy či ministerstev na vládní úrovni.
Prosíme, políčka označená * jsou povinná.
Chci, aby mé jméno, příjmení a profese bylo zobrazeno v seznamu signatářů
Odesláním tohoto formuláře souhlasím se Zásadami ochrany osobních údajů Města přáteského k dětem, z. s.
Vaše jméno nebo hvězdička se v seznamu zobrazí až po ověření Vaší e-mailové adresy.
Musíte souhlasit se Zásadami ochrany osobních údajů Města přátelského k dětěm, z. s.
Nadace Proměny Karla Komárka
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, z.s.
TEREZA, vzdělávací centrum, z.ú.
Národní síť zdravých měst České republiky, z.s.p.o.
Město přátelské k dětem, z.s.
TERRA FLORIDA – krajinářští architekti
Nadační fond Zelený Poklad Living in green s.r.o.
atelier in-site; krajinářská architektura
To město, z.s.
ateliér SAD PERMAKULTURA CS
Centrum pro komunitní práci Západní Čech
Živé město, z.s.
Semínko země
KOKOZA, o. p. s.
Pražské matky
Kruh, z.s.
CI2, o.p.s.
Asociace lesních MŠ, z.s.
Katedra zahradní a krajinné architektury ČZU
Pěstuj prostor, z.s.
Adéla Hrubá, permakulturní designér
Radka Matoušková, krajinářka
Martin Nawrath; facilitátor, terapeut
Radka Kmochová, učitelka
Vladimír Kmoch, psychiatr
Markéta Pšeničková, krajinářská architektka
Ing. arch. Mirjana Petrik, FA ČVUT v Praze, Město přátelské k dětem, z.s., mirjanapetrik@gmail.com
Ing. Magdalena Smetanová, atelier in-site, Město přátelské k dětem, z.s., magdalena.smetanova@in-site.cz
Hlavními pořadateli konference byla Fakulta architektury ČVUT v Praze a spolky Město přátelské k dětem, z.s. a To město, z.s.
Konference se konala za podpory Nadace Proměny Karla Komárka, Nadace VIA, CAMP
(Centrum architektury a městského plánování) a ANEC (The European consumer voice in standardisation).
Mediálními partnery byla ERA 21, TV Architect.com, ARCHITECT+ a Moderní obec.
Záštitu konferenci udělily Magistrát hl. města Prahy, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Česká komora architektů a Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu.
Nadace Proměny Karla Komárka
Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, z.s.
TEREZA, vzdělávací centrum, z.ú.
Národní síť zdravých měst České republiky, z.s.p.o.
Město přátelské k dětem, z.s.
TERRA FLORIDA – krajinářští architekti
Nadační fond Zelený Poklad Living in green s.r.o.
atelier in-site; krajinářská architektura
To město, z.s.
ateliér SAD PERMAKULTURA CS
Centrum pro komunitní práci Západní Čech
Živé město, z.s.
Semínko země
KOKOZA, o. p. s.
Pražské matky
Kruh, z.s.
CI2, o.p.s.
Asociace lesních MŠ, z.s.
Katedra zahradní a krajinné architektury ČZU
Pěstuj prostor, z.s.
Adéla Hrubá, permakulturní designér
Radka Matoušková, krajinářka
Martin Nawrath; facilitátor, terapeut
Radka Kmochová, učitelka
Vladimír Kmoch, psychiatr
Markéta Pšeničková, krajinářská architektka